Vítejme v novém světě
Milí přátelé,
je 21. 12. 2012, ono dlouho s nadějí i obavami očekávané datum, a tedy dobrá příležitost k malému zamyšlení na přelomu epoch. Neboť naše obavy jsou spojeny se starým světem, o který bychom nechtěli přijít, protože se bojíme neznáma, a naše naděje se upírají k novému světu, o němž doufáme, že přijde a bude lepší než ten starý.
Ten starý svět však, budeme-li k sobě upřímní, není světem, který by nás činil šťastnými, i když nás třeba hmotně uspokojuje. Nečiní nás šťastnými, protože víme, že naše hmotné uspokojení je vykoupeno utrpením – utrpením jiných lidí, na jejichž úkor uspokojujeme své potřeby, a ještě více utrpením ostatních přírodních říší, a také utrpením nehmotných bytostí. Je to svět, v němž jsme stále více nuceni být jeden druhému vlkem. A doufáme ve svět, v němž si budeme moci být bratry a sestrami. V němž budeme moci jeden druhému sloužit a prospívat, v němž budeme žít ve vzájemné lásce a službě.
I když to teď – doufejme, že na konci temné epochy – tak nevypadá, takový svět je možný a jeho uskutečnění nezáleží na nikom jiném než na nás. Nikdo cizí nás nespasí, než my sami – byť s pomocí duchovních světů. Ten rozhodující krok – třebaže někdy může působit jako krok do propasti – musíme udělat my. Musíme najít odvahu opustit starý umírající svět a začít tvořit ten nový, náš.
To ale vyžaduje naslouchat hlasu svého srdce – a vězme, že strach, obavy, i když nám srdce svírají, ze srdce vpravdě nevycházejí, ale jsou hlasem rozumu, našeho kalkulujícího intelektu, našeho malého já. Srdce ví, co je dobré, a nezná strach. Je široké a nezná úzkost. Do milujícího srdce se vejde celý svět. To jen rozum nám staví mantinely a zahání nás do kouta bezvýchodnosti.
Nechci psát volební agitku, chci jen vyzvat k budování, tvoření kultury srdce, jíž ten nový svět bude muset být. Čekají nás v naší drahé zemi v srdci Evropy prezidentské volby. A já vám nechci říkat, koho máte volit, chci vás jen pobídnout, abyste nepočítali procenta, abyste nekalkulovali, ale volili podle toho, co vám říká vaše srdce. Protože rozum bez srdce nemůže volit správně – volí totiž jen podle minulosti, kterou promítá do budoucna. Jen srdce se dokáže otevřít budoucnosti, která může být úplně jiná, než jsou všechny naše dosavadní zkušenosti. Jen srdce ví, co má být.
Milí přátelé, vítejme – snad – v novém světě a modleme se, aby byl světem našich srdcí!
Váš Radomil Hradil